Jan Klucho: Cesta na Sněžku (18. - 22. září 2006)

Navigace: Homepage > Ostatní > Jan Klucho: Cesta na Sněžku (18. - 22. září 2006)

Cílem naší 90-ti km výpravy byla Sněžka (HLV 1; 1603 m).

Jan Klucho (září 2006)

Cesta na Sněžku, aneb 90-ti km výprava na nejvyšší horu ČR

Text a fotografie: Jan Klucho

Plán cesty z naší z malé vesnice Dětřichov u Frýdlantu v Čechách na nejvyšší vrchol České republiky jsem měl v hlavě už dlouho, a když se konečně našel „šílenec“ co by se přidal, tak nebylo co řešit. Přípravy zabraly jen několik dnů a tak jsme ráno 18. září 2006 vyrazili. Přímá vzdálenost na Sněžku je podle mapy 53 km, ale podle ukazatelů bylo nakonec naše putování přes Jizerské hory a Krkonoše dlouhé rovných 90 km.

Den první

Prvním vrcholem, který jsme na naší cestě zdolali, byl Oldřichovský Špičák (724 m). Odtamtud jsme zamířili „ke Kozovi“ (restaurace Hausmanka u Oldřichova v Hájích), kde jsme se posilnili a pak jsme se již vydali přes Poledník (864 m) na Olivetskou horu (886 m), pod jejímž vrcholem jsme strávili první noc.

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den první.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den první.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den první.

Jan Klucho (září 2006)

Den druhý

Druhý den cesta pokračovala kolem Bedřichovské přehrady, loveckého zámečku Nová louka až k lesnímu hřbitovu v Kristiánově. Opustili jsme Kristiánov a zamířili směrem na severovýchod k odpočívadlu „Na Kneipě“, ale k naší smůle jsme tam místo občerstvení našli partu dělníků, kteří původní stavení zbořili a stavěli tam nové. Vydali jsme se směrem k osadě Jizerka, ale cestou se počasí zkazilo, zmokli jsme a tak na Jizerku dorazili dva hladoví a mokří dobrodruzi. Člověk nechce zázraky, ale domníval jsem se, že v místě kde je 85% všech obydlí předělaných na ubytování budu moci alespoň pod jednou střechou zaplatit kreditní kartou. Bohužel jsme neuspěli ani ve ***hotelu, a tak jsme si tam za poslední hotové peníze dali každý jednu desítku na kuráž a popřemýšleli co dál. Nemělo cenu ztrácet čas, tak jsme dost nepříjemnému číšníkovi položili na stůl peníze a za jeho nevhodné chování jsme si v hotelu o krásný koberec očistili zablácené boty a ještě vyklepali pláštěnky. Přestalo pršet a my jsme v podvečer opouštěli Jizerku. Obešli jsme Bukovec (HLV 373; 1005 m) a klesali dolů do údolí Jizery, kde jsme našli vhodné místo k táboření a tam jsme potmě stavěli stan. Instantní polévka, dnes první teplé jídlo, nám chutnala jako 300 g krvavého steaku - takový jsme měli hlad.

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den druhý.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den druhý.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den druhý.

Jan Klucho (září 2006)

Den třetí

Až ráno jsme zjistili, jaké nádherné místo jsme v noci našli. Jen to počasí nám trochu kazilo jinak příjemnou ranní náladu. Dali jsme si malou snídani a trochu se umyli v překvapivě chladné Jizeře. Čekal na nás Harrachov a v něm vyhlídka na výborný oběd. Odchod na sebe nenechal dlouho čekat a zanedlouho jsme dorazili k největší překážce tohoto dne. Vysoký ocelový most nad řekou Jizerou a hned za ním 200 m dlouhý železniční tunel. Vyškrábali jsme se k trati, pomalu a klidně přešli most a jen několik málo vteřin po vkročení do tunelu nám vyrazila dech siréna motorového vlaku. Naštěstí pár metrů od nás byl výklenek právě pro tyto situace. Během 3 sekund jsme na toto místo doběhli, shodili krosny a přitiskli se na mokrou žulovou zeď. Adrenalin v našich žilách by se dal krájet. Vyšli jsme z tunelu a tím definitivně opustili Jizerské hory a přivítali Krkonoše. Trať byla naším společníkem ještě další 2 km než jsme spatřili první střechy Harrachova. Ještě víc jak půl hodiny nám trvalo dojít do centra, najít jediný bankomat, usadit se v nejbližší restauraci a objednat si bohatý oběd. S plnými žaludky jsme zamávali skokanským můstkům na které právě začalo svítit slunce. Cesta se pro nás stala daleko veselejší, ještě malá přestávka u Mumlavského vodopádu a pak jsme už za sebou nechali Harrachov a stoupali údolím ke Krakonošově snídani (1030 m). Odsud se asfaltová silnice stáčí jiným směrem, a tak jsme pokračovali po úzké kamenné stezce až na Pančavskou louku, konkrétně rozcestí U čtyř pánů (1339 m). Večer se blížil opravdu rychle a tak jsme zaparkovali náš stan v moři klečí. Špatně se nám usínalo, děsivý jelení koncert se nedal přeslechnout – v tento čas začíná říje.

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den třetí.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den třetí.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den třetí.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den třetí.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den třetí.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den třetí.

Jan Klucho (září 2006)

Den čtvrtý

Ráno nás přivítalo skutečně nádherné počasí. K prameni Labe (1386 m) to bylo pouhých 1,5 km a za 15 minut už stojíme u betonové skruže, ve které se rodí naše nejdelší řeka. Labská bouda na sebe taky nenechala dlouho čekat, takže po krátké chvíli stojím ve frontě na kafe. Vychutnáváme si kofeinový nápoj spolu s překrásným výhledem do Labského dolu. Tam se po chvíli vydáváme a podél Labe putujeme jednou z nejkrásnějších lokalit Krkonoš až do Špindlerova Mlýna. Příroda zde opravdu rozdala ty nejkrásnější plody. Opravdu dlouho nám trvalo najít restauraci, kde bychom se mohli dobře najíst, protože do předražených hotelů se nám na oběd nechtělo. Měli jsme tenkrát pocit, že termín „vysokohorská přirážka“ se zrodil právě ve Špindlerově Mlýně. Nakonec se podařilo a opět s plnými žaludky jsme opouštěli civilizaci a stoupali směrem na Kozí hřbety. Výstup byl pro nás velice namáhavý, ale dopředu nás táhl čas, bylo pozdní odpoledne. Musím zde podotknout, že krosna s vybavením, kterou jsme měli každý na zádech, vážila rovných 16,5 kg. Extrémně vyčerpaní jsme dorazili na Kozí hřbety - vyhlídku Krakonoš (1422 m) a rychle se přioblékli, čekali nás totiž ještě 2 km na Luční boudu (1410 m), kde jsme se rozhodli přenocovat. Cestu nám opět zpříjemňoval „jelení koncert“, byla už tma a my za svitu lampy dorážíme na Luční boudu.

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den čtvrtý.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den čtvrtý.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den čtvrtý.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den čtvrtý.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den čtvrtý.

Jan Klucho (září 2006)

90-ti km výprava na Sněžku (HLV 1; 1603 m) - den čtvrtý.

Jan Klucho (září 2006)

Den pátý

Poslední 4 km nás dělí od našeho cíle a my se směle vydáváme po dřevěném chodníku směrem ke státní hranici. Proplétáme se mořem klečí, protože v takové výšce stromy už nerostou. Přicházíme k polské chatě Slaski dom, odsud je Sněžka (HLV 1; 1603 m) jako na dlani. Kráčíme úzkou a neobvykle strmou kamennou stezkou k vrcholu, kde na nás čeká nádherný výhled. V obrovské dálce vidíme dokonce obrys Ještědsko-kozákovského hřbetu s jeho dominantou. Naše cesta skončila, usedáme na kraj Obřího dolu a užíváme nevšedního vítězství. A co dál? Plán ještě delší výpravy už máme vymyšlený...