Tisícovky - hory ČR s výškou nad 1000 m

Co jsou Geomorfologické jednotky České republiky

Navigace: Homepage > Časté dotazy > Co jsou Geomorfologické jednotky České republiky

Co to jsou geomorfologické jednotky?

Geografové a geomorfologové rozdělují veškeré území naší planety na geomorfologické jednotky - dílčí území mnoha kategorií, přičemž (velmi zjednodušeně laicky řečeno) hranice jednotek jsou vymezovány podle charakteru krajiny (údolí a koryta řek, horské hřebeny...).

Podrobné členění celé České republiky je poutavou formou zpracováno například v knize "Z nížin do hor - Geomorfologické jednotky České republiky".

Toto geomorfologické členění je použito i v rámci projektu Tisícovky Čech, Moravy a Slezska při lokalizaci všech vrcholů (vrcholy jsou primárně rozděleny do 16 hlavních pohoří - Celků...). Kniha Z nížin do hor je tak spolu s ostatními knihami edice Tisícovky (Průvodce, Výlety, Mapa) jednou ze základních pomůcek každého tisícovkáře.

Podrobnější popis problematiky (tvořící jednu z úvodních kapitol Průvodce po tisícimetrových vrcholech České republiky) nabízí následující text:

Česká republika leží ve středoevropském prostoru, mezi dvěma nejmohutnějšími horskými systémy Evropy. Zhruba 80 km za jižní hranicí začínají Alpy, kde najdeme nejvyšší horu kontinentu, francouzsko-italský Mont Blanc (4 810 m n. m.) a až do východní části ČR zasahují Karpaty. Ty řadíme stejně jako Alpy k mladším pásemným pohořím, jejichž podobu do značné míry určilo alpsko-himalájské vrásnění; zejména jejich výraznější členitost. Většina území ČR (přes 90 %) je součástí tzv. hercynské střední Evropy. Jedná se o oblast od Vogéz a Arden na západě po Mazurskou jezerní plošinu a Lvovskou oblast na východě. Ze severu končí pobřežím Severního a Baltského moře, nejzřetelnější jižní hranici tvoří výše zmíněné Alpy a Karpaty. Název oblasti je odvozen od hercynského vrásnění, které sehrálo „hlavní roli“ při geologickém vývoji tohoto prostoru. Proběhlo o mnoho milionů let dříve než alpsko-himalájské, pohoří jím zasažená jsou tak více zaoblená a nižší. Do hercynské oblasti náleží kromě ČR i téměř celé Německo, Dánsko a Polsko, rozloha činí necelých 700 000 km2. Na základě tvarů reliéfu, přírodních podmínek a nadmořské výšky se oblast dělí na dvě podoblasti – Středoevropské nížiny a Středoevropské vysočiny. Území ČR patří do obou těchto částí, přičemž z drtivé většiny do posledně jmenované podoblasti, konkrétně do její podskupiny Česká vysočina (nejvyšší jednotka v geomorfologickém členění ČR – provincie). Pro zajímavost jsme připravili tabulku 15-ti nejvyšších pohoří hercynské střední Evropy:

1. Krkonoše (Karkonosze) / Sněžka (HLV 1; 1603 m) / Česká republika/Polsko 

2. Schwarzwald / Feldberg 1493 m n. m. / Německo 

3. Hrubý Jeseník / Praděd (HLV 5; 1491 m) / Česká republika 

4. Böhmer Wald (Šumava) / Grosser Arber 1456 m n. m. / Německo/Česká republika 

5. Vosges (Vogézy) / Ballon de Guebwiller 1424 m n. m. / Francie 

6. Králický Sněžník (Masyw Snieżnika) / Králický Sněžník (HLV 11; 1424 m) / ČR/Polsko 

7. Krušné hory (Erzgebirge) / Klínovec (HLV 86; 1244 m) / Česká republika/Německo 

8. Harz / Brocken 1143 m n. m. / Německo 

9. Bayerischer Wald / Einödriegel 1129 m n. m. / Německo

10. Góry Izerskie (Jizerské hory) / Vysoka kopa 1127 m n. m. / Polsko/Česká republika

11. Rychlebské hory (Góry Złote a Białskie) / Smrk (HLV 162; 1126 m) / Česká republika/Polsko

12. Orlické hory (Góry Orlickie) / Velká Deštná (HLV 179; 1116 m) / Česká republika/Polsko

13. Wiensberger Wald (Novohradské hory) / Viehberg 1111 m n. m. / Rakousko/Česká republika

14. Šumavské podhůří / Libín (HLV 197; 1093 m) / Česká republika

15. Fichtelgebirge / Schneeberg 1051 m n. m. / Německo

Jak z tabulky vyplývá, 10 z 15 nejvyšších pohoří leží alespoň zčásti na našem území a vůbec nejvyšší horou celé hercynské oblasti je Sněžka (HLV 1; 1603 m) v Krkonoších.

Jak bylo již napsáno, malá část ČR (cca 5 %) náleží do Karpatské oblasti, a to její západní části. Nejvyšším bodem Karpat je Gerlachovský štít (Gerlachovka, 2 655 m n. m.) ve slovenských Vysokých Tatrách. Naše část Karpat je výrazně nižší, kulminuje v Moravskoslezských Beskydech vrcholem Lysé hory (HLV 48; 1324 m). Z celkového počtu téměř čtyř set hlavních tisícovek jich v Karpatech najdeme ve třech celcích pouze 28.

Geomorfologické členění České republiky

Při popisu výletu na Šumavě jeden popisuje krásné vrcholy Železnorudska, druhý okolí Špičáku, třetí kopce nad Černým a Čertovým jezerem a přitom všichni byli v Královském hvozdu. Pojem Železnorudsko sice jasně říká, že jde o cosi v okolí Železné Rudy, nicméně v každé mapě (potažmo i průvodci) je tento pojem chápán jinak. Jezero Laka může patřit na Železnorudsko i Prášilsko, stejně tak někdo řadí Králický Sněžník k Jeseníkům. Proto jsme hledali vhodný systém, jak jednoznačně pojmenovat a zařadit vymezenou skupinu tisícovek. Ideální se pro naše potřeby ukázalo Geomorfologické členění České republiky. Jedná se o členění, které je od roku 1984 schváleno Názvoslovnou komisí Českého úřadu geodetického a kartografického a mělo by být užíváno v mapách, potažmo i sdělovacích prostředcích. Podrobnější, opravené a doplněné členění vzniklo v letech 1994 – 97, zejména zásluhou dr. Břetislava Balatky, pedagoga a geografa na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Nespornou výhodou geomorfologického členění je rozdělení celého území České republiky na jednotky několika hierarchických úrovní (analogie se správním členěním na státy, kraje, okresy, katastry). Tato kapitola se snaží přehledně a srozumitelně vymezit používané názvy, jejich vzájemnou souvislost a uvést do praxe málo užívané rozdělení České republiky. Pro naši potřebu využijeme z osmiúrovňového členění (provincie – soustava – podsoustava – celek – podcelek – okrsek – podokrsek – část) zejména celek, podcelek, okrsek a podokrsek. Geomorfologické jednotky jsou přehledně zakresleny do úrovně celku mj. ve školním atlase České republiky (též ve starších atlasech ČSSR a ČSFR). Doporučujeme pro lepší pochopení tuto kapitolu číst právě s výše zmíněnou mapou. V rámci zjednodušení zde podrobně popíšeme pouze ty jednotky, kde se nějaké tisícovky vyskytují. Pro zájemce o podrobnější informace odkazujeme na knihu Hory a nížiny (viz seznam literatury). Dlužno dodat, že k vymezení jednotek nedošlo „od stolu“, ale je výsledkem dlouholeté výzkumné činnosti širokého týmu odborníků nejrůznějších profesí. Geomorfologické jednotky proto nekopírují žádné „konvenční“ hranice. Jednotky ohraničují oblasti s podobným reliéfem, genezí a charakterem. Právě podrobnější členění celků je opravdu přínosem a naší snahou bude uvést tyto pojmy do života.

Nejvyšší jednotkou je provincie, nenese žádné označení a její název se v případě potřeby vypisuje celý. Česká republika se dělí celkem na 4 (Česká vysočina, Středoevropská nížina, Západní Karpaty a Západopanonská pánev). Tisícimetrové vrcholy jsou zejména v České vysočině (367 hlavních vrcholů) a také v Západních Karpatech (28).

Provincie dělíme na soustavy (starší název subprovincie), kterých je v České republice 10. Označují se římskými čísly I. – X. Tisícové vrcholy jsou celkem ve čtyřech soustavách.

Dalším dělením dostaneme podsoustavy (starší název oblast). Přidáme velké tiskací písmeno (A až E) k označení soustavy. V České republice jich máme, tisícovky se nacházejí v osmi z nich.

Dalším stupněm je celek. Česká republika je dělena do 93 těchto menších částí. Ke stávajícímu označení přidáme za pomlčku číslici (1 až 8). Zde se již dostáváme k běžně užívaným názvům typu Krkonoše, Šumava, Dolnomoravský úval. Tisícovky najdeme v šestnácti celcích.

Protože některé celky jsou stále ještě poměrně členité a rozlehlé, bylo provedeno jejich rozdělení na podcelky. V České republice jich máme přes 240. Na rozdíl od vyšších jednotek se některé celky dále nedělí, nebo se člení přímo na okrsky. Označují se přidáním velkého tiskacího písmene za stávající označení celku (A až H). Na této úrovni spadají tisícovky do 25 podcelků a 1 celku (Králický Sněžník).

I přes toto zdánlivě detailní rozdělení jsou některé jednotky příliš nesourodé a velké (i několik stovek km2). Proto se většina podcelků dále dělí na okrsky. I zde platí určitá nepravidelnost – některé okrsky vznikají dělením přímo celků a některé podcelky již okrsky nemají. Celkem máme téměř 1 000 okrsků, označují se přidáním pomlčky a číslice za název vyšší jednotky, tj. celku či podcelku (IIIA–2A–1, Přebuzská hornatina). Tisícovky v této úrovni spadají do 57 okrsků.

Poznámka: V mnoha publikacích se okrsky stále označují přidáním pomlčky a malého písmene, my se však řídíme novější úpravou.

Výčet podokrsků a částí by již nebyl příliš přehledný, takže se spokojme s konstatováním, že podokrsek vzniká dalším dělením okrsků (případně vyšších jednotek) a označuje se přidáním malého písmene za číslo okrsku (IIIA-2A-2b, Abertamská hornatina).

Jednotlivé popisy vrcholů jsou v projektu Tisícovky rozděleny po celcích a v rámci nich řazeny právě podle podokrsků.

Geomorfologická jednotka Část je vyčlenění určité „exotické“ části reliéfu malého plošného rozsahu, která se výrazně odlišuje od okolí. Pro naše účely jsme tuto jednotku nepoužili.

Jsme si plně vědomi složitosti zmiňovaného členění a jeho podrobná znalost není samozřejmě nikterak podstatná. Snahou je spíše napravit jednotlivé „nepřesnosti“, které se dlouhá léta tradují. Typickým příkladem mohou být Jeseníky (správněji Jesenická oblast). Minimum z nás by je jakýmkoliv způsobem rozlišovalo, a přesto je tato „hornatá oblast na severu Moravy“ rozdělená na Hrubý Jeseník, Rychlebské hory a Králický Sněžník (patří sem i několik dalších částí jako Hanušovická vrchovina či Nízký Jeseník). Všechny tyto pojmy mají stejnou hierarchickou úroveň. Proto tedy Králický Sněžník není součástí Hrubého Jeseníku (laicky řečeno Praděd není ve stejném pohoří jako Králický Sněžník), stejně jako Jizerské hory nejsou v Krkonoších. Hostýnsko-vsetínská hornatina i Šumavské podhůří jistě patří k méně známým celkům. Kapitoly s popisy jednotlivých vrcholů jsou proto řazeny právě podle celků, aby ani ty méně známé nezůstaly stranou.

Nahoru