Kvalitní cestovní pojištění
do zahraničí i do ČR.
Cestovní pojištění jednoduše, rychle a online na Top-Pojištění.cz s okamžitou platností a se slevou až 50 %.
Nejlevnější cestovní pojištění
na celý rok už od jediné koruny na den.
Bucharova cesta
Bucharova cesta a tisícovky Žalského hřbetu (Jindřich Preis / 20.5.2008)
Pohled z rozhledny na Předním Žalém (HLV 332; 1019 m) - nad Žalským hřbetem ještě zasněžené Lysá hora (HLV 35; 1344 m), Kotel (HLV 10; 1435 m), Krkonoš - Harrachovy kameny (HLV 14; 1421 m), Vrbatovo návrší (VV 14a; 1412 m) a Zlaté návrší (HLV 18; 1411 m), za nimi Wawel - Vysoká pláň (VV 4a; 1490 m) a Vysoké kolo (HLV 4; 1509 m), za Medvědínem (HLV 90; 1235 m) pak Mužské kameny (HLV 15; 1417 m) a Dívčí kameny (HLV 16; 1413 m).
Jindřich Preis (květen 2008)
Významným propagátorem a průkopníkem české turistiky v Krkonoších a Krkonoš vůbec byl Jan Buchar, řídící učitel v Dolních Štěpanicích, který zde působil na přelomu předminulého a minulého století. Na jeho počest byla pojmenována cesta, vybudovaná z velké části i jeho zásluhou, procházející z Jilemnice přes jeho působiště a vedoucí kolem Předního Žalého (HLV 332; 1019 m) po Žalském hřbetu na Horní Mísečky; v současnosti jde s malými odchylkami proti původní trase o turistickou červeně značenou cestu, pokračující z Horních Míseček dále až na Labskou boudu.
Cesta podle některých údajů začíná na náměstí v Jilemnici (časopis Krkonoše 3/2006, 6/1998), podle jiných (Album starých pohlednic Krkonoš) v dalším průběhu až u působiště Jana Buchara – školy v Dolních Štěpanicích, aby přes Benecko vystoupala k hřebeni se značenou odbočkou na Přední Žalý. S využitím této cesty je možno zdolat všechny tisícovky Žalského hřbetu a případně přidat i další na hřbetu zvaném Krkonoš.
Pro kratší variantu výletu lze využít parkoviště u autobusové zastávky nedaleko hotelu Zlatá vyhlídka (850 m n. m.), případně o něco níže u hotelu Skalka. Cesta odtud nenáročným výstupem pokračuje lesem po úboční Předního Žalého (HLV 332; 1019 m), na který ze současné verze Bucharovy cesty vede k jeho vrcholu značená odbočka kolem kamenného rozcestníku s již zamalovaným dřívějším turistickým značením.
Původní Bucharova cesta tudy vedla přímým směrem od Předního Žalého po východním úbočí Žadního Žalého (HLV 298; 1036 m) – dnes je to velmi dobře zachovalý neznačený kamenný chodník, daleko příjemnější než široká svážnice na západním úbočí. Vůbec cesta mezi Předním Žalým a Mísečkami probíhá poměrně přímočaře díky tomu, že při jejím budování koncem předminulého století bylo využito průseků tehdejší lesní soustavy.
Panoramatické foto vrcholové partie Předního Žalého (HLV 332; 1019 m).
Jindřich Preis (květen 2008)
O turistické atraktivnosti nejmenší a přesto nepřehlédnutelné a turisticky nejvýznamnější tisícovky Žalského hřbetu, Předního Žalého (HLV 332; 1019 m), svědčí historie jeho vrcholových staveb. Od roku 1836 zde stály kamenná pyramida, později dřevěná rozhledna, a od roku 1889 rozhledna železná, jejíž provoz ale z bezpečnostních důvodů úřady zakázaly.
Zásluhy o výstavbu kamenné, roku 1892 otevřené a do současnosti dochované 18 m vysoké a za mírný poplatek dostupné rozhledny, jsou připisovány hraběti Harrachovi, který zde 2 roky předtím otevřel výletní restauraci. Tato restaurace však již roku 1900 vyhořela a její následovnice byla z větší části rozebrána během 2. světové války – nicméně její základy, ohraničené chatrnou ohradou, jsou zachovány dodnes.
Na dobových fotografiích je na vrcholu patrna další budova, na jejímž místě je v současnosti skromný bufet. Kruhový rozhled z plošiny rozhledny je považován za jeden z nejhezčích v Krkonoších.
Panoráma Krkonoš z rozhledny na Předním Žalém (HLV 332; 1019 m). Zleva zasněžené tisícovky Lysá hora (HLV 35; 1344 m), Kotel (HLV 10; 1435 m), Harrachovy kameny (HLV 14; 1421 m), Vrbatovo návrší (VV 14a; 1412 m), před nimi již jarní Zadní Žalý (HLV 298; 1036 m) a nezřetelné Šeřín (HLV 313; 1036 m), Černá skála (HLV 291; 1042 m) a Mechovinec (HLV 216; 1081 m), v mracích Vysoké kolo (HLV 4; 1509 m) a polský Smielec, za Medvědínem (HLV 90; 1235 m) jsou Mužské kameny (HLV 15; 1417 m) a Dívčí kameny (HLV 16; 1413 m), nezřetelná Pevnost (HLV 347; 1012 m) a na obzoru Čihadlo (HLV 106; 1214 m). Dále dominuje Železný vrch (HLV 49; 1321 m) a vzadu skromný vrchol Malého Šišáku (HLV 9; 1440 m), Kozí hřbety (VV 2b; 1318 m) a před nimi Přední Planina (HLV 119; 1198 m) a níže Struhadlo (HLV 380; 1002 m). Dále Stoh (HLV 47; 1319 m), Luční hora (HLV 2; 1555 m), Zadní Planina (HLV 13; 1423 m) a nad ní Studniční hora (HLV 3; 1555 m). Více vpravo již jen Liščí hora (HLV 28; 1363 m), Slatinná stráň (HLV 146; 1153 m) a Černá hora (HLV 59; 1300 m).
Jindřich Preis (květen 2008)
Současná verze Bucharovy cesty pokračuje od odbočky na Přední Žalý (HLV 332; 1019 m) po západním úbočí Zadního Žalého (HLV 298; 1036 m) po široké svážnici, krátce odbočuje původní trasou lesem, aby širokým průsekem dálkového plynovodu přešla přes Jánský vršek na rozcestí Rovinka v sedle k Šeřínu (HLV 313; 1036 m) – zde lze nalézt příjemný odpočinek v atraktivním, a až k Horním Mísečkám posledním, bufetu. Na rozcestí se sbíhá celkem 8 značených cest, čímž vzniká poměrně frekventované místo. Jedna z cest vede i zpět na Benecko na výše zmiňované parkoviště u hotelu Skalka.
Pro zdolání vrcholu Zadního Žalého (HLV 298; 1036 m) je nutno ze staré i nové cesty projít několik desítek metrů lesem, na vrcholu je geodetický bod – kámen s pro Krkonoše typickým letopočtem 1935, na malé umělé plošince.
Další část cesty přes Šeřín (HLV 313; 1036 m) (včetně přístupu na jeho vrcholové skalisko) byla vybudována nákladem jilemnického odboru KČT a otevřena v roce 1893. Tato část Bucharovy cesty je nazývána „Cesta přes tři kopce“ (Šeřín (HLV 313; 1036 m), Černá skála (HLV 291; 1042 m) a Mechovinec (HLV 216; 1081 m)) a patřila dříve k velmi vyhledávaným, současným žargonem řečeno kultovním, lyžařským trasám.
Panoramatické foto vrcholu Šeřína (HLV 313; 1036 m).
Jindřich Preis (květen 2008)
Na Šeřín lze vystoupat přímou cestou poměrně prudkým stoupáním po hřbetnici, kolem které se těsně hadovitě vine červeně značený chodník. Vlastní vrcholová skála Šeřína na oblém vrcholu je dvojitá - východní část je od otevření cesty zpřístupněna a zajištěna železným a řemeslně hezky zpracovaným zábradlím. Ještě pro několik dalších let bude poskytovat přes nedávno zalesněné temeno kruhové výhledy, srovnatelné s rozhlednou na Předním Žalém (HLV 332; 1019 m). Vlastní geodetický bod (tyč i kámen) je na temeni několik metrů západně od skalnaté formace.
Bucharova cesta pokračuje dále přímo na Černou skálu (HLV 291; 1042 m), jejíž nejvyšší část je tvořena trojitou, avšak nyní v lese uzavřenou skalnatou formací. Prostřední ze skalek je v zlomu cesty po hřbetnici dobře přístupná a u geodetického bodu (kámen s letopočtem 1935) zabezpečená železným zábradlím. Zda je skutečně nejvyšším bodem nelze v lese dobře posoudit.
Sestup k Mechovinci (HLV 216; 1081 m) je v lese zjemněn serpentinou, aby cesta pokračovala přímou čarou přes křížení s modrou značkou na temeno Mechovince (posledních cca 400 m od vrcholu jen jako pěšina), kde nejvyšší bod zůstává na severním okraji temene zhruba 100 m východně od cesty. Ta pokračuje po poměrně strmém svahu dolů k Horním Mísečkám. V předjaří je tato původní cesta resp. pěšina dobře znatelná i schůdná, později zarůstá trávou. V sedle navazuje na svážnice a lyžařské trasy na severním úbočí Mechovince, které lze využít k odbočce na jeho vedlejší vrchol – Kozlí hřbet (VV 216a; 1034 m).
Na panoramatu z Mechovince (HLV 216; 1081 m) je Kotel (HLV 10; 1435 m), hřeben zvaný Krkonoš, tj. Harrachovy kameny (HLV 14; 1421 m), Vrbatovo návrší (VV 14a; 1412 m), výrazné Zlaté návrší (HLV 18; 1411 m) a jeho zalesněný spočinek se Šmídovou vyhlídkou a dále Medvědín (HLV 90; 1235 m), na úbočí Horní Mísečky a vlevo část Dolních Míseček.
Jindřich Preis (květen 2008)
Současná verze Bucharovy cesty – červená značka – se asi 400 m před vrcholem Mechovince (HLV 216; 1081 m) jižně stáčí na jeho východní úbočí a navazuje na upravené cesty pro lyžařské trasy. Díky tomu schází až k Harrachově skále – aktuálně ještě pro řadu let zajímavému vyhlídkovému místu.
Horní Mísečky jsou v poslední době zaplněny „apartmánovou výstavbou“, která výrazně mění tradiční vzhled nejen této části Krkonoš. Nicméně poskytují možnost občerstvení a mohou posloužit i jako uzlový bod Bucharovy cesty díky parkovišti či konečné stanici autobusů z Jilemnice i kyvadlové dopravy k Vrbatově boudě z roku 1964 v sedle pod Zlatým návrším (HLV 18; 1411 m).
Bucharova cesta nyní pokračuje stále jako červená značka, zčásti spolu s novější Masarykovou silnicí, přes Šmídovu vyhlídku (takto se dříve jmenovala i tato část cesty) ke Zlatému návrší (HLV 18; 1411 m) (resp. současné Vrbatově boudě) a pokračuje po hraně Labského dolu ke svému konci na Labské boudě. Míjí však tisícovku Medvědín (HLV 90; 1235 m), který je možno dosáhnout krátkou odbočkou po asfaltové silnici (žlutá značka) a vrátit se na červenou pod Šmídovou vyhlídkou.
Jarní panoráma z Medvědína (HLV 90; 1235 m) - Světlý vrch (VV 13a; 1314 m), Přední Planina (HLV 119; 1198 m) se sjezdovkami do Svatého Petra a Hromovkou, Struhadlo (HLV 380; 1002 m) a vpravo Přední Žalý (HLV 332; 1019 m) a drobný Zadní Žalý (HLV 298; 1036 m).
Jindřich Preis (květen 2008)
Trasa z jihu, „proti horám“, skýtá prakticky trvale nádherné výhledy s postupně se měnícím úhlem pohledu na nejvyšší partie Krkonoš a bez nadsázky patří k nejkrásnějším výletům v Krkonoších.
Poznámka nakonec – v Krkonoších existuje poměrně blízko ještě další cesta, nesoucí jméno Jana Buchara – tzv. Stará Bucharova (dříve Rossegerova) cesta, která vede ze Špindlerova Mlýna po jižním úbočí Kozích hřbetů (VV 2b; 1318 m) přes místo zvané Krakonoš a dále po severním úbočí Luční hory (HLV 2; 1555 m) a Bílou louku až na Luční boudu – proto pozor na záměnu.
Prameny
- Časopis Krkonoše, březen 2006, J. Bašta – Cestou pana řídícího
- Dtto, 6/1998, Kovar Roman – Krkonošské cesty
- Album starých pohlednic Krkonoš, Karpaš a spol.
- Krkonoše atlas 1:25 000, Rosy 2006
- Mapa KČT 22, Krkonoše, 2003