Kvalitní cestovní pojištění
do zahraničí i do ČR.
Cestovní pojištění jednoduše, rychle a online na Top-Pojištění.cz s okamžitou platností a se slevou až 50 %.
Nejlevnější cestovní pojištění
na celý rok už od jediné koruny na den.
Na tři tisícovky Světelské hornatiny (Krkonoše)
Související odkazy: Na nejsevernější tisícovku na běžkách | Čertova hora a Janova skála | Po stopách Hanče a Vrbaty na běžkách | Tisícovky Žalského hřbetu | Přední a Zadní Žalý | Na nejvyšší horu České republiky | Na tři tisícovky Světelské hornatiny | Rýchorské tisícovky
Trasa výletu: Velká Úpa — Javor (HLV 383; 1002 m) — Javorka — Slatinná stráň (HLV 146; 1153 m) — Kolínská bouda — Václavák — Černohorské rašeliniště — Hubertova vyhlídka — Pěticestí — Vlašský vrch (HLV 302; 1038 m) — Rochova bouda — Velká Úpa / (Hotely a penziony v okolí Velké Úpy)
Ekofarma Sosna na jižním úbočí Vlašského vrchu (HLV 302; 1038 m).
Tomáš Formánek (květen 2003)
Celková délka výletu: 12 km
Fyzická obtížnost: střední
Orientační náročnost: střední
Tisícovky na trase:
Javor (HLV 383; 1002 m); Slatinná stráň (HLV 146; 1153 m); Vlašský vrch (HLV 302; 1038 m)
Doporučené mapy:
KČT 22
Zvukový záznam výletu
(Pořad byl poprvé vysílán na ČRo 1 - Radiožurnálu 24.08.2003)
Popis výletu
Výlet na tři tisícimetrové vrcholy Světelské hornatiny v Krkonoších zahájíme ve Velké Úpě, dnes součásti města Pec pod Sněžkou. Velká Úpa patří v současné době k nejznámějším střediskům letní i zimní rekreace, ale prvními usedlíky zde byli již ve 13. století horníci. První písemné zmínky pocházejí ze 16. století, kdy byla ve východních Krkonoších započata rozsáhlá těžba dřeva pro kutnohorské stříbrné doly. Krom těžby dřeva a hornictví byl zdrojem obživy místních obyvatel také chov hovězího dobytka a koz. Rozsáhlá těžba měla bohužel za následek vymizení původního buko-jedlo-smrkového pralesa, který byl později nahrazen porosty smrku ztepilého.
Od poloviny minulého století se část obyvatel začala postupně s rozvojem turistiky věnovat novému zdroji obživy, což mělo vliv na postupnou změn rázu obce i života horalů. Dnes můžeme ve Velké Úpě najít několik desítek penzionů a hotelů, jsou zde parkoviště a restaurace, takže je možné zavítat sem v kteroukoli roční dobu, neboť jsou zde ideální podmínky na sjezdové lyžování, běžecké tratě i trasy přímo nabádající k horským tůrám.
My se také na jednu, hlavně v prvních dvou kilometrech velmi náročnou, vydáme. Z městečka vyjdeme po modré a zelené turistické značce západním směrem, přejdeme řeku Úpu a dojdeme k penzionu Javoří mlýn. Tady opustíme modrou (směřuje podél řeky Úpa do Pece pod Sněžkou) i zelenou turistickou značku (jde podél Javořího potoka k Červehokostelecké boudě) a začneme stoupat na první dnešní tisícovku, Javor (HLV 383; 1002 m).
Na vrchol nevede žádná cesta, ale pokud odbočíme hned za Javořím mlýnem vlevo, přejdeme loučku a lesem budeme stále stoupat, nemůžeme jej minout. Výstup je opravdu velmi náročný, neboť překonáme převýšení přibližně 350 metrů na vzdálenosti zhruba 1 km. Můžeme jít průsekem nebo strmý kopec křižovat, abychom si prudké stoupání trochu usnadnili.
Na vrcholku není geodetický bod, ale poznáme jej velmi dobře, neboť je velmi špičatý. Je zde malá plošinka, ale kvůli zalesnění odtud není výhled. Pouze při výstupu máme na několik místech řidším lesem omezený výhled na jihovýchod.
Vrchol přejdeme a pokračujeme dalším průsekem nebo lesem na západ, kde asi po 250 metrech narazíme na asfaltovou silničku vedoucí od Pece pod Sněžkou k Vebrově boudě. My se dáme po silničce vlevo a po chvíli se napojíme na žlutou značku, po níž dojdeme na rozcestí Javorka, odkud máme pěkný výhled na vrchol, který jsme právě zdolali a který nám prověřil naši fyzickou kondici.
Z Javorky mírně stoupáme po asfaltové cestě po žluté a zelené značce, mineme Vebrovu boudu a dostaneme se na rozcestí pod Slatinnou strání. Tady žlutá odbočuje ke Kolínské boudě, ale my to máme ještě asi 300 metrů na vrchol Slatinná stráň (HLV 146; 1153 m). Samotný vrchol se nachází téměř na turistické značce v místě, kde je geodetický bod (asi 1 metr od cesty). Vrchol je zalesněn nízkými smrky, ale protože je velmi plochý, není odtud příliš dobrý výhled. Pouze jižním směrem je vidět strmý svah Zrcadel (severozápadní svah Černé hory).
Ze Slatinné stráně dojdeme po zelené značce k Pražské boudě a dále po žluté a červené ke Kolínské boudě. Odtud nás pak červená značka povede přes Stříbrný potok, potom mírně do kopce kolem Václaváku k vodárně a až na rozcestí se žlutou značkou. Tady zvolíme žlutou odbočující vlevo na východ a po malé chvilce se napojíme na 4,5 km dlouhou naučnou stezku vedoucí kolem Černohorského rašeliniště.
Černohorské rašeliniště vzniklo na rozloze zhruba 66 ha asi před 6 000 lety a je největším rašeliništěm lesního typu v Krkonoších. Na rozdíl od nelesních rašelinišť se vyznačuje větším výskytem suchopýrů a ostřic. Mocnost rašeliny je až 2,5 metru, průměrná roční teplota se pohybuje okolo + 2o C a najdeme zde mnoho zajímavých botanických i zoologických druhů. Jsou to například kyhanka sivolistá, brusnice sivá a kostrbatá, suchopýr pochvatý a úzkolistý, ještěrka živorodá, skokan hnědý, tetřev hlušec a tato oblast je i říjištěm jelenů.
Na okraji rašeliniště byla rovněž vybudována vyhlídková věž, která je však spolu s naučnou stezkou uzavřena v období jelení říje. Naopak nejlepším obdobím pro návštěvu rašeliniště je pak polovina července, kdy kvetou suchopýry.
Jakmile se dostatečně pokocháme zajímavostmi na černohorském rašeliništi, budeme pokračovat po žluté značce přes Hubertovu vyhlídku, odkud je dobrý výhledna Slatinnou stráň, Hubertovou cestou přes Pěticestí až k rozcestí u Horské farmy Sosna u Vlašských bud. Cestou se nám naskýtají krásné výhledy na Pěnkavčí vrch, Růžovou, Studniční i Luční horu a také na naši dnešní poslední tisícovku, Vlašský vrch (HLV 302; 1038 m).
Z rozcestí u Horské farmy Sosna, kde produkují ekologicky čerstvou stravu, půjdeme průsekem přímo na sever a po přibližně 300 metrech dojdeme na samotný vrchol. Ten je tvořen dvěma skalkami, na jedné z nich je geodetický bod a není z ní výhled, druhá nám však částečný výhled umožňuje. Severním směrem můžeme obdivovat Pěnkavčí vrch, Růžovou a Studniční horu.
Z vrcholu se vydáme na západ a asi po 50 metrech narazíme na cestu klesající po severozápadním a severním svahu Vlašského vrchu. Cesta nás asi po půl kilometru dovede k Rochově chatě, kde si můžeme vybrat, zda se vydáme po cestě zvané Schneiderova stráň na západ nebo východ. Západní varianta nás dovede po 1 km na zelenou turistickou značku směřující podél Javořího potoka Javořím Dolem zpět do Velké Úpy. Východně dojdeme asi po půl kilometru na žlutou značku, která nás do Velké Úpy dovede také. Obě cesty jsou přibližně stejně dlouhé, ale pokud bychom přeci jenom chtěli zvolit cestu nejkratší, můžeme se od Rochovy chaty vydat do Velké Úpy přímo, a to podél sjezdovky, která pod chatou končí.