Tisícovky - hory ČR s výškou nad 1000 m

Archiv informací o vrcholech

Navigace: Homepage > Archiv foto / info > Archiv informací o vrcholech

Související odkazy: Archiv informací o vrcholech | Archiv fotografií | Archiv fotopanoramat

Zobrazeno 21 - 30 z 529 nalezených

07.09.2020 19:17:34 - Petr Havránek

Rekonstruovaný Libušín byl otevřen

Dne 30.7.2020 ve 12:00 byla po rekonstrukci slavnostně otevřena chata Libušín, stojící na Pustevnách, na úpatí tisícovky Tanečnice - Z vrchol (HLV 223; 1077 m).

Libušín, který je národní kulturní památkou, je dílem slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Ten je autorem i sousední chaty Maměnka a oba domy označil jako útulny. Na výzdobě Libušína se podílel m.j. i Mikoláš Aleš. V roce 1928 navštívil obě stavby T. G. Masaryk.

Dne 3.3.2014 Libušín vyhořel a od roku 2016 byl rekonstruován.

07.09.2020 17:31:52 - Petr Havránek

Současný optimální přístup k tisícovkám Jakubova chýše a Ptačí skály

Webové stránky "Tisícovky Čech, Moravy a Slezska" uvádějí, že přístup k Jakubově chýši (VV 24b; 1157 m) je nejlepší z neznačené silničky, Trojmezné cesty, asi 900 m JV od rozcestí Trojmezné a Třistoličné cesty, z místa, kde cestu křižuje bývalý lesní průsek. Tímto průsekem lze V směrem po 700 m dosáhnout místa 100 m vzdáleného od skalní skupiny Jakubovy chýše.

Situace se však mění, zjistili jsme, že průsek velmi rychle zarůstá, v červenci 2020 byl již jen obtížně průchodný a do 2-3 let jím nebude možné projít vůbec. Optimální přístup k Jakubově chýši (VV 24b; 1157 m) je nyní z místa, doporučeného "Tisícovkami" pro nástup na Ptačí skály (VV 24a; 1285 m). Je to místo na používané lesní silničce, označené na serveru mapy.cz jako Kalamitní cesta. Ta odbočuje z původní, dnes již zcela zaniklé Trojmezné cesty na pravém, východním břehu Světlé, dvakrát jí kříží a stoupá na hřeben mezi Světlou a Stockým potokem.

Přibližně v nejvyšším místě hřebene, ve výšce 1205 m na souřadnicích N48 47.047 a E13 50.082, kříží Kalamitní cestu jasně patrný průsek. SZ směrem můžeme sestoupit asi 600 m k původně doporučovanému průseku, ten v této partii je až na značné podmáčení průchozí a po 300 m V směrem dosáhneme bodu, ze kterého je již Jakubova chýše (VV 24b; 1157 m) viditelná.

Po návratu na Kalamitní cestu je možné týmž průsekem vystoupat jihovýchodním směrem (na "Tisícovkách" je omylem uvedeno "jihozápadně") k Ptačím skalám (VV 24a; 1285 m).

Na obou vrcholech je patrný běh času: zatímco Jakubova chýše (VV 24b; 1157 m) zarůstá a je obtížné jí obcházet, v okolí Ptačích skal (VV 24a; 1285 m) již z větší míry padl odumřelý les a na rozdíl od fotografií Václava Šilhavého z r. 2013 je odsud podstatně lepší výhled.

14.08.2020 13:54:29 - Petr Erban

Do třetice kompletní zdolání všech našich tisícovek

25. července 2020 se stal pan Petr Erban třetím tisícovkářem, který úspěšně zdolal všechny naše tisícimetrové vrcholy!

Díky za hezký dopis, moc gratulujeme a přejeme pevné zdraví a hodně dalších vydařených turistických projektů!

Zdravím Vás, chci Vám ještě napsat pár slov o tom, jak já jsem se dopracoval k “tisícovkám”.

Já jsem už pokročilého věku a na hory jezdím celý život, už více než 50 let. Před revolucí jsem byl členem turistického oddílu, se kterým jsme podnikali hřebenové přechody hor, hlavně slovenských (bylo ještě Československo, tak to bylo vlastně “doma”). Prošli jsme Tatry i Fatry, v Česku Jeseníky i Krkonoše. Takže jsem sbíral tisícovky, aniž bych o tom uvažoval. Jsem z Ostravy, takže moje domovské hory jsou Beskydy, no a ty jsem prošel křížem krážem, na Lysé jsem byl asi tisíckrát. Ještě před revolucí jsme s tím oddílem zajeli i na Kavkaz a vylezli na pětitisícový Kazbek. A s dvěma kamarády jsme ještě na tak zvaný devizový příslib vyjeli na západ a vylezli na Mont Blanc, Matterhorn a Grossglockner v Alpách. 

Po revoluci se otevřel svět a začal jsem jezdit více do zahraničních hor, hlavně do Alp. S kamarády horolezci jsem se dostal i na Pamír, vylezli jsme na šestitisícovku Pik četyrjocha, pak na 7105  m vysoký Pik Korženěvskoj. Pak jsem odjel pracovně do Iránu, kde jsem strávil téměř 4 roky, tím se zpřetrhaly vazby na bývalé spoluturisty a od té doby se ze mě stal sólista. Už v Iránu jsem začal jezdit do hor sám, vylezl jsem tam na 9 nejvyšších hor včetně 5600 m vysokého Damávándu. 

Po návratu jsem pak vydělané peníze začal utrácet na další výlety do hor hlavně po Evropě. Až jsem ty hory začal systematicky “sbírat”. A nejen hory, začal jsem sbírat i další zajímavé body. Řekl jsem si, že vylezu na nejvyšší vrcholy všech evropských pohoří, což jsem už splnil, u toho jsem navštěvoval středy Evropy, všechny, o kterých jsem se dozvěděl. (Je jich víc, protože se dajízjistit různými způsoby). Ty ještě všechny nemám, zastavil mě COVID, čtyři středy jsou v Běloruskua tam jsem chtěl letos, ale tam rozhodně teď nepojedu. Navštívil jsem i všech šest muzeí R. Messnera, kterého považuji za absolutně nejlepšího horolezcevšech dob. 

No a teď se dostávám k domácí scéně. Když jsem objížděl tu Evropu, napadlo mě, že bych měl mít taky kompletně Česko, tedy nejvyšší vrcholy všech českých pohoří. A tak jsem narazil na pojem geomorfologické členění, zjistil jsem, že republika je rozčleněna na 94 celků (člení se ještědál na další podcelky, ale to členění je tak jemné, že asi není v silách to zvládnout). No a tak jsem objel republiku a vylezl na všech těch 94 nejvyšších vrcholů. Sám jsem jsem si pak do toho přidal Prahu a vystoupil jsem na 40 nejvyšších vrcholů Prahy. Nebyl tomu konec, protože jsem v knihkupectví objevil knížku “101 našich nejkrásnějších kopců a hor”, no a bylo zaděláno na další výlety, vylezl jsem na všechny kopce podle té knížky (některá z nichjsem už měl v rámci těch nejvyšších). Jenže u nás v Česku jsou nejvyšší hory podél hranic a jak jsem tak chodil po hraniční čáře, napadlo mě zajít na všechna trojmezí a taky na nejzazší body, pak na nejnižší body Čech i Moravy a nakonec na středy republiky. Opět je jich víc, podle způsobu výpočtu. Mám i střed samostatných Čech a Moravy bez Slezska a se Slezskem atd. U těch středů jsem pak narazil na tzv. základní nivelační body, kterých je po Česku 12, tak jsem je taky navštívil. To všechno jsou už moje uzavřené projekty.

A pak jsou tu další body, které budu plnit do smrti: jak jsem tak chodil po těch hranicích, narazil jsem na historické hraniční kameny, tak jsem je taky začal sbírat, mezi nimi pak rozlišuji zase trojmezní kameny, kameny na hranici Čechy – Moravaa jiné zajímavé kameny s nápisy atd. Už jich mám stovky. A taky vyhledávám památníky železné opony, kterých jsem už taky objel spoustu. 

Dostávám se konečně k tisícovkám, ty mě napadly, až když se mi nějak dostala do rukou vaše knížka Tisícovky (v tištěné podobě). Nejprve jsem vzdoroval protože jak se znám, když něco začnu, tak mě to pak nepustí a říkal jsem si, že si na sebe upletu bič, protože jsem stále jezdil do všech možných hor a po různých bodech a to by byla moc velká zátěž. Začal jsem napřed s okolními horami, pořádně jsem zdokumentoval Beskydy a prošel detailně Jeseníky, Rychlebky a Králičák. No a pak se to rozjelo a systematicky jsem pokračoval dál, až mi nakonec zůstala Šumava. Ty nejznámější jsem tam už samozřejmě měl (Plechý, Poledník, Boubín atd.), ale kde je do 286-ti! Paradoxně mi k tomu letošnímu dokončení pomohla koronavirová krize, protože jsem musel odložit některé zahraniční plány a místo toho jsem vyjížděl na Šumavu. Pro Ostraváka je to náročné, je to dost daleko a musí se to logisticky dobře zpracovat, kde se ubytovat, aby šlo osáhnout určitou oblast atd. Ale teď jsem to tedy dokončil. 

Na závěr ještě perličku, na předních místech ve zdolaných tisícovkách se pohybuje Petr Havránek, přispívá na váš web a podílí se na vyhledávání nových vrcholů, kvůli němu jsem se teď prodíral vrcholovým hřebenem Koňského vrchu ke skále na SZ konci a drápal se na tu skálu, abych měl i ten vrchol, protože se uvažuje o jeho zařazení mezi tisícovky. Má dobře zapamatovatelné jméno a tak vždy, když jsem se prodíral nějakým těžkým terénem a uviděl jsem v trávě vyšlápnutou pěšinku, říkal jsem si: á, Havránek už tu byl. Pokud ho znáte, pozdravte ho! 

Tak jsem se nějak rozkecal, pokud jste dočetli až jsem, zdravím tisícovkáře a vaše stránky budu sledovat i nadále, už jsem asi říkal, že to je obdivuhodné dílo. 

Mějte se krásně,

Petr Erban

08.07.2020 08:58:18 - Tomáš Formánek

Kompletní zdolání všech našich tisícovek

22. června 2020 se stal pan Milan Borovka teprve druhým tisícovkářem, který úspěšně zdolal všechny naše tisícimetrové vrcholy!

Moc gratulujeme a přejeme pevné zdraví a hodně dalších vydařených výšlapů nejen na tisícovky!

Dobrý den, ke dni 22.6.2020 jsem vystoupal na všech 584 (396 + 188) tisícimetrových vrcholů. Můj první vrchol dne 7.3.2010 byla Myslivna (HLV 288; 1044 m) a poslední Ostrý - JV vrchol (VV 70b; 1218 m) dne 22.6.2020.

Připojuji fotografii z Malého Javorníku (HLV 328; 1021 m), kde jsem (vlevo) 30.10.2019 s příležitostnými parťáky předčasně slavil  výstup na poslední tisícimetrový vrchol. Při rekapitulaci výstupů  jsem zjistil, že od roku 2016  se počet vrcholů zvětšil. Takže tím skutečně posledním byl dne 22.6.2020 Ostrý - JV vrchol (VV 70b; 1218 m). Milan Borovka

29.06.2020 22:34:18 - Petr Havránek

Svěcení křížku na Rovině

V neděli 28. června 2020 ve 14 hodin byla na samotě Rovina u Dobré Vody šumavská slavnost.

Rovina je v sedle pod tisícovkou Březník (HLV 365; 1007 m), zvanou též Vintířova skála.

Legendární šumavský pamětník, vypravěč a učitel Emil Kintzl a kameník Martin Beránek udělali nový křížek proto, jak pan Kintzl říká, že: "Na Rovině kdysi stála malá kaplička. Za bolševika zmizela a s ní i celá vesnice. Novým křížkem chceme připomenout nejen zničenou kapličku, ale i pracovité lidi, kteří na Rovině kdysi spokojeně žili".

Slavnosti se zúčastnilo mnoho přátel a příznivců Šumavy. Křížek vysvětil P. Jenda Kulhánek, jeho vznik podpořily spolek Přátelé Mouřence, město Hartmanice, chata Rovina, na jejímž pozemku kříž stojí, a mnozí další.

Celé slavnosti přálo nádherné letní počasí a přátelská atmosféra.

31.05.2020 23:37:08 - Petr Havránek

Nalezení Ostrého - JV vrcholu

Webové stránky Tisícovky Čech, Moravy a Slezska zmiňují Ostrý - JV vrchol (VV 70b; 1218 m) jako nově uznanou tisícovku ze dne 15.5.2016. Její nalezení ale není zcela jednoduché a webové stránky podrobnosti neuvádějí.

Při putování po hraničním chodníku po hlavním hřebeni Šumavy z jihovýchodu od Svarohu (HLV 42; 1333 m) nalezneme mezi Čekáním (VV 95a; 1124 m) a Ostrým (HLV 70; 1291 m) několik výrazných skalních formací, které jistě převyšují 5 metrů od "svého" sedla. Všechny tyto skály ale leží na německé straně od hranice.

Až když přicházíme do blízkosti samotného Ostrého (HLV 70; 1291 m), upoutá nás mohutný skalní masiv, který však už patří k vrcholu samotného (Velkého) Ostrého. Naší pozornosti přitom může uniknout malá příkrá skála, ležící asi 10 m od státní hranice na české straně, která je vrcholem Ostrého - JV vrcholu (VV 70b; 1218 m). Skála nyní rychle zarůstá zelení, o to je méně patrná.

Web Tisícovek udává její vzdušnou vzdálenost od vrcholu Ostrého (HLV 70; 1291 m) 370 m, my jsme naměřili 340 metrů. Jasným poznávacím znamením je to, že hraniční chodník v sedle mezi Ostrým a Ostrým - JV vrcholem odbočuje do Německa a je zde cedule, informující že se jedná o přeshraniční turistickou cestu.

19.05.2020 16:11:03 - Petr Havránek

Rolandův kámen

Nejoblíbenější lázeňskou stezkou hostů Karlovy Studánky je "modrá" lázeňská trasa vystupující na Rolandův kámen, ležící na JV rozsoše Lyry (HLV 200; 1103 m), resp. Lyry - J vrcholu (VV 200a; 1097 m) ve výšce 910 m.

Tato mohutná skála přitahuje pozornost už mnoho let. Podle pověstí sem tuto rozeklanou skálu vymrštil ďábel. Skála začala být hojně navštěvovaná po založení lázní v roce 1778. Protože v lázních nebyly žádné ubytovací kapacity a hosté museli dojíždět z hostinců v okolních vesnicích, dostaly lázně jméno Hin und Wieder, tedy "Tam a zase zpět". Stejné jméno dostala velká skála nad lázněmi, Hin und Wieder Stein (někdy interpretováno jako Semtam skála).

V roce 1803 získaly lázně jméno Karlova Studánka (Karlsbrunn) po arcivévodovi Karlu Ludvíkovi Rakouském, přemožiteli Napoleona. Skalní vyhlídka nad Karlovou studánkou byla pak pojmenována po pruském vojáku Rolandovi, který zde údajně zahynul.

Protože skálu pro její nedostupnost nebylo možné zdolat, byla v roce 1833 vystřílena a vytesána výstupová cesta na vrchol. Do konce 19. století však skála zarostla lesem tak, že z ní nebyla žádná vyhlídka. V letech 1919 až 1921 vichřice způsobily polomy, které skálu zcela odhalily.

Někdy je vrch lidově také označován jako Křížek, podle velkého dřevěného kříže na vrcholu. Z Rolandova kamene jsou dnes omezené, ale krásné výhledy na okolní tisícimetrové vrcholy Jeseníků.

17.05.2020 22:54:57 - Petr Havránek

Kamzičí skála - kultovní místo výhledu na svazích Medvědího vrchu

Na Solné cestě, vedoucí od Vrbna pod Pradědem k Pásmu Orlíka a označené zelenou turistickou značkou, se v polovině vzdálenosti mezi rozcestím Rabenštejn a Solnou chatou nachází kultovní výhledové místo - Kamzičí skála.

Na skále je instalován velký dřevěný kříž.

Ze skály je působivý výhled nejen na hlavní hřeben Jeseníků s Pradědem (HLV 5; 1491 m) a Vysokou holí (HLV 8; 1465 m), ale také na Temnou (HLV 75; 1263 m) a hřeben Lyry (HLV 200; 1103 m) a Žárového vrchu (HLV 195; 1101 m).

Přitom z vrcholu vlastního Medvědího vrchu (HLV 105; 1216 m), ležícího o více než 300 m výše, není prakticky žádný výhled.

15.05.2020 17:24:20 - Petr Havránek

Přístup k Prostřednímu vrchu

Publikace Tisícovky Čech, Moravy a Slezska popisuje vrchol Prostředního vrchu (VV 5a; 1153 m) jen velmi stručně, ale nepopisuje přístup na tuto horu. Cesta z "mateřského" hlavního vrcholu, Praděda (HLV 5; 1491 m), by byla určitě velmi obtížná, navíc více než z poloviny vedoucí nepřístupnou I. zónou NPR. Zkusili jsme krátkou, a přitom velmi sportovní cestu, kterou je možné Prostřední vrch zdolat.

Výchozí místo je na "Kótě 1002", v sedle mezi Karlovou Studánkou a Vidly. Zde je i prostorné parkoviště. Odsud zvolíme Dřevařskou cestu na JJZ, ta se posléze točí na SZ a Z (velmi dobře je situace patrná na serveru Mapy.cz). Dřevařskou cestu opustíme na křížení s Videlským potokem a Růžovým chodníkem a dáme se vzhůru po strmé dřevařské cestě JZ směrem po levém břehu potoka. Po dosažení hřebenové plošiny je nutné asi 150 m překonat terénem SZ směrem a po hřebenovém chodníku již snadno dosáhneme vrcholu. GPS navigace je určitě žádoucí.

14.05.2020 22:25:05 - Petr Havránek

Jak je to s Malým Májem?

Publikace Tisícovky Čech, Moravy a Slezska uvádí jako hlavní vrchol horu Malý Máj - SZ vrchol (HLV 130; 1182 m), která v turistických mapách není vyznačená. Dále uvádí, že: "Vlastní Malý Máj není vrcholem, pouze spočinkem - skalkou (1 076 m) bez výraznějšího převýšení vůči okolí v závěru výše zmíněné rozsochy."

Po prozkoumání celého hřebene, svažujícího se od Vysoké hole (HLV 8; 1465 m), jsme na místě, kde je ve většině map zobrazen vrchol Malého Máje, nalezli skálu, převyšující sedlo, které jej SZ odděluje od rozsochy Vysoké hole nejméně o 9 metrů. Tuto elevaci jsme přeměřovali celkem 6x na GPS i přesných outdoorových hodinkách, 4x přístroje ukázaly převýšení 9m a 2x 10m.

Navíc Malý Máj působí jako historicky kultovní hora, po hřebeni na ní z obou stran z výrazné cesty vedou schody, na vrcholu je velký skalní blok a geodetický bod. Z údolí, tedy od Karlova, působí horským zjevem.

Nezbývá tedy, než připojit se k názoru Jindřicha Preise ze 17.11.2008, že Malý Máj by měl být důstojným vedlejším vrcholem Malého Máje - SZ vrcholu (HLV 130; 1182 m).

Zobrazeno 21 - 30 z 529 nalezených

Nahoru