Kvalitní cestovní pojištění
do zahraničí i do ČR.
Cestovní pojištění jednoduše, rychle a online na Top-Pojištění.cz s okamžitou platností a se slevou až 50 %.
Nejlevnější cestovní pojištění
na celý rok už od jediné koruny na den.
Boubín a Bobík (Šumava)
Související odkazy: Ze Železné Rudy na Pancíř | Tisícovky Debrnické hornatiny | Za svatým Vintířem na Březník | Z Prášil na Poledník | Tisícovky Modravských plání | Z Churáňova na Popelné hory | Tisícovky Javornické hornatiny | Boubín a Bobík | Tisícovky Plešského hřbetu | Tisícovky Výtoňské hornatiny na kole
Trasa výletu: Kubova Huť — Srní hlava (VV 66a; 1268 m) — Srní vrch (VV 29a; 1296 m) — Boubín (HLV 29; 1362 m) — Větřín (HLV 133; 1178 m) — Solovec (HLV 145; 1154 m) — Malý Bobík (HLV 296; 1037 m) — Bobík (HLV 74; 1264 m) — U obrázku — Zátoňská hora (HLV 304; 1034 m) — Zátoňská hora SV vrchol (HLV 336; 1018 m) — Idina pila — Zátoň — Horní Vltavice — Kubova Huť / (Hotely a penziony v Kubově Huti)
Boubín (HLV 29; 1362 m).
Tomáš Formánek (září 2004)
Celková délka výletu: 32 km
Fyzická obtížnost: střední
Orientační náročnost: velká
Tisícovky na trase:
Srní hlava (VV 66a; 1268 m); Srní vrch (VV 29a; 1296 m); Boubín (HLV 29; 1362 m); Větřín (HLV 133; 1178 m); Solovec (HLV 145; 1154 m); Malý Bobík (HLV 296; 1037 m); Bobík (HLV 74; 1264 m); Zátoňská hora (HLV 304; 1034 m); Zátoňská hora - SV vrchol (HLV 336; 1018 m)
Doporučené mapy:
KČT 66
Omezení: vrchol Zátoňská hora nepřístupný (NPR).
Zvukový záznam výletu
(Pořad byl poprvé vysílán na ČRo 1 - Radiožurnálu 27.07.2003)
Popis výletu
Výlet zahájíme v Kubově Huti, středisku zimních sportů rozkládajícím se v nadmořské výšce okolo tisíce metrů s nejvýše položenou železniční stanicí v Čechách (995 m n. m.). Vydáme se po modré turistické značce východním směrem a asi po 2,5 km dojdeme pod Srní hlavu (VV 66a; 1268 m), vedlejší vrchol Basumského hřebene (HLV 66; 1288 m), která se nachází na hranici NPP Boubínský prales (666,41 ha). Pralesní rezervace rozkládající se na jihovýchodním svahu hory Boubín (HLV 29; 1362 m) byla vyhlášena již roku 1858, a to zásluhou vimperského lesmistra schwarzenberských lesů Josefa Johna. Na jeho naléhání prohlásil tehdejší majitel panství Jan Adolf Schwarzenberk část boubínského horského masivu (150 ha) za rezervaci – prales, který „má být zachován“. Toto území se tak stalo po nedalekém Žofínském pralese a Hojné Vodě další pralesní rezervací v Čechách.
Boubínský prales je tvořen zejména bukem, smrkem a jedlí a je nejzachovalejším zbytkem původních rozsáhlých šumavských smíšených horských lesů, tzv. „pomezního hvozdu“. Nejstarší smrky a jedle jsou staré 300-400 let a vyčnívají vysoko z husté korunové klenby tvořené převážně bukem. Největší boubínský smrk „Král smrků“, který padl 4. 12. 1970 po silném větru, měl výšku 57,2 metru, objem téměř 30 m3 a ve výšce 1,3 metru od země obvod 508 cm. Tehdy bylo rozhodnuto, že jádro pralesa s největšími stromy a dalšími přírodními zajímavostmi bude veřejnosti nepřístupné, neboť se často stávalo, že byly turisty sešlapány kořeny stromů, ty pak uschly a podlehly větru nebo lesním škůdcům. Dnes můžeme „Krále smrků“ vidět z naučné stezky Boubínský prales, vybudované okolo jádra pralesa v roce 1979. Naučná stezka s devíti zastávkami informujícími o zdejší flóře a fauně má délku 3,8 km. Jejím výchozím bodem je Boubínské jezírko, které bylo vytvořeno na toku Kaplického potoka a sloužilo jako vodní nádrž pro plavení dřeva z vyšších boubínských poloh. Má rozlohu 0,37 ha a je hluboké až 4 m.
Pokračujeme dál po modré turistické značce přes Srní vrch (VV 29a; 1296 m), vedlejší vrchol Boubína (HLV 29; 1362 m), okolo trojhranu tzv. Johnova kamene na rozhraní polesí Zátoň, Kubova Huť a Včelná, věnovaného zakladateli pralesní rezervace. Cestou, ostatně jako v celém Boubínském pralese, můžeme pozorovat velké množství stromů s neobvyklými růstovými deformacemi, jako jsou mohutné nádory, harfovitě zmnožené kmeny nebo smrky stojící na široce rozkročených chůdovitých kořenech. Dojdeme na rozcestí třech turistických značek pod Boubínem a po modré s červenou se dostaneme až na vrchol Boubín (HLV 29; 1362 m), nejvyšší horu Boubínské hornatiny a jednu z nejznámějších šumavských a jihočeských hor vůbec. Spolu s ostře tvarovaným Bobíkem (HLV 74; 1264 m) tvoří výraznou dominantu této části Šumavy.
Na vrcholu Boubína najdeme kromě vrcholové knihy i malý obelisk upomínající na návštěvu pražského arcibiskupa v roce 1867, na němž je nápis „Kardinal Fürst von Schwarzenberk, 3. 8. 1867“.
Aktualizační poznámka: Na vrcholu je nově i rozhledna s vynikajícím rozhledem. V reakci na otevření rozhledny uzavřela Správa NP až na jedinou veškeré přístupové cesty na vrchol Boubína ("dočasné" opatření do doby úpravy přístupových cest). Okolní obce vedou jednání o opětovném otevření všech cest.
Dále se vydáme po modré a červené značce, které nás dovedou pod vrchol na rozcestí se zelenou zvané Na Křížkách. Jdeme dál po modré na křižovatku lesních cest, kde se nachází další kamenný památníček zvaný Křížová smrč. Na tomto místě se také stýkaly hranice tří bývalých boubínských polesí – Zátoně, Včelné a Mlynařovic. Odtud budeme pokračovat podél plotu obory asi 600 metrů až na vrchol Větřín (HLV 133; 1178 m). Z vrcholu půjdeme dál podél plotu a asi po 300 metrech dojdeme ke kótě 1 163 m n. m., odkud se severovýchodním směrem dostaneme na červenou značku. Po té se vydáme doprava a asi po 600 metrech odbočíme průsekem jihovýchodně, abychom se dostali na skalnatý tisícimetrový vrchol Solovec (HLV 145; 1154 m). Z vrcholu půjdeme severovýchodním směrem průsekem zpět na červenou značku a po ní pokračujeme dál na rozcestí pod skalnatým vrchem Malý Bobík (HLV 296; 1037 m), kam dojdeme asi po 300 metrech volným terénem východně. Na rozcestí se k nám na necelý kilometr připojí značka modrá a my asi po 2,5 km dojdeme na vrchol, o kterém jsme se již zmiňovali, horu Bobík (HLV 74; 1264 m). Z něj se naskýtá pěkný výhled na údolí řeky Blanice, do oblasti Volar a na Boubín (HLV 29; 1362 m).
Z Bobíka se asi 1,5 km vrátíme stejnou cestou na rozcestí Sedlo pod Bobíkem a budeme pokračovat po modré značce na rozcestí U obrázku a dále půjdeme pod Zátoňskou horou (HLV 304; 1034 m) a Zátoňskou horou – SV vrchol (HLV 336; 1018 m). Zátoňská hora se nachází uprostřed stejnojmenné přírodní rezervace (49,29 ´ha) vyhlášené roku 1989 pro ochranu smíšeného horského lesa pralesovitého charakteru, který je jedním z nejlépe zachovalých zbytků relativně přirozených lesních porostů původního vegetačního stupně tzv. květnatých bučin. Na oba hlavní vrcholy i na Zátoňskou horu – S vrchol (VV 304a; 1031 m), vedlejší vrchol Zátoňské hory, vede z rozcestí U obrázku neznačená cesta směřující na jihozápad, ale pouze Zátoňská hora – SV vrchol a Zátoňská hora – S vrchol jsou volně přístupné, neboť v sedle mezi Zátoňskou horou a Zátoňskou horou – S vrchol začíná přírodní rezervace, do které není vstup povolen.
Sestoupíme zpět stejnou cestou na rozcestí U obrázku a po modré značce východním směrem dojdeme do železniční zastávky Zátoň, odkud se můžeme vrátit do Kubovy Hutě vlakem nebo pokračovat dál pěšky. Pokud zvolíme variantu pěší, vydáme se po zelené turistické značce přes Idinu Pilu, kde je nejbližší parkoviště ke vstupu do Boubínské rezervace. Dojdeme na okraj Boubínského pralesa, odkud nás modrá značka povede nejprve po jeho okraji jihozápadním směrem a po necelých 2 km začne klesat pod Jilmovou skálou, přírodní památkou (8 ha) vyhlášenou roku 1985 na ochranu přirozených lesních porostů s hojným zastoupením jilmu. Dále pokračujeme do osady Zátoň, kde si můžeme prohlédnout typická šumavská stavení a, pokud se budeme moci trošku zdržet a chtít odbočit z naší cesty, i rýžovnické sejpy při Kaplickém potoce. Ze Zátoně půjdeme po zelené turistické značce po silnici, mineme několik chráněných stromů a po 3,5 km se ocitneme v Horní Vltavici, obci připomínané již roku 1359. Na poslední část naší cesty zvolíme značku žlutou a ta nás dovede zpět do Kubovy Hutě.