Tisícovky Plešského hřbetu (Šumava)

Související odkazy: Ze Železné Rudy na Pancíř | Tisícovky Debrnické hornatiny | Za svatým Vintířem na Březník | Z Prášil na Poledník | Tisícovky Modravských plání | Z Churáňova na Popelné hory | Tisícovky Javornické hornatiny | Boubín a Bobík | Tisícovky Plešského hřbetu | Tisícovky Výtoňské hornatiny na kole

 

Trasa výletu: Černý Kříž — Horní Portál — Hučina — Václavova hora (VV 149c; 1031 m) — Schwarzenberský kanál — Rosenauerův pomník — Špičák (HLV 327; 1021 m)Třístoličník (HLV 58; 1302 m) — Vysoký hřeben (HLV 39; 1341 m)Trojmezná (HLV 30; 1361 m) — Trojmezí — Nad Rakouskou loukou (HLV 24; 1373 m) — Rakouská louka — Plechý (HLV 21; 1378 m) — Kamenné moře — V pařezí (HLV 149; 1157 m)V pařezí J vrchol (VV 149a; 1136 m) — V růžku (VV 149b; 1095 m) — Hučina — Horní Portál — Medvědí cesta — Jelenská hora (HLV 232; 1068 m) — Rudolfova cesta — Černý Kříž   /   (Hotely a penziony v okolí Černého Kříže)

 
Česká strana hraničního patníku na Trojmezí.

Česká strana hraničního patníku na Trojmezí.

Renáta Šašková (květen 1998)

Celková délka výletu: 38 km

Fyzická obtížnost: velká

Orientační náročnost: velká

Tisícovky na trase:
Václavova hora (VV 149c; 1031 m); Špičák (HLV 327; 1021 m); Třístoličník (HLV 58; 1302 m); Vysoký hřeben (HLV 39; 1341 m); Trojmezná (HLV 30; 1361 m); Nad Rakouskou loukou (HLV 24; 1373 m); Plechý (HLV 21; 1378 m); V pařezí (HLV 149; 1157 m); V pařezí - J vrchol (VV 149a; 1136 m); V růžku (VV 149b; 1095 m); Jelenská hora (HLV 232; 1068 m)

Doporučené mapy:
KČT 66

Omezení: vrcholy Špičák, V pařezí, Jelenská hora bez značených cest.

 

Zvukový záznam výletu

(Pořad byl poprvé vysílán na ČRo 1 - Radiožurnálu 12.10.2003)

 
ČRo 1 - Radiožurnál
<a href="/exp/sumava/EEE5828C-6CB4-4811-A586-F64E8626C865ori.mp3" target="_blank">Otevřít zvukový záznam: Výlet: Špičák, Třístoličník, Trojmezná, Plechý, V Pařezí, Jelenská hora</a><br />
 
 

Popis výletu

Tento výlet začneme v železniční stanici Černý Kříž. Vydáme se po zelené turistické značce směrem na jih, proti proudu potoka Hučina. Míjíme I. zóny Národního parku Jelení vrch a Pod kanálem a dojdeme až k rozcestí Horní Portál. Odtud pokračujeme po zelené značce na rozcestí Hučina, kde zelenou značku vyměníme za modrou a jdeme na sever. Asi po 100 metrech odbočuje vlevo cesta, která nás dovede na Václavovu horu (VV 149c; 1031 m), vedlejší vrchol tisícovky V pařezí nacházející se na konci hlavního hřbetu V Pařezí. Na Václavově hoře je několik skalek, ale díky zalesnění není bohužel z vrcholu výhled. Naše putování dál vede po cestě směřující na sever, a na prvním křížení cest pak na východ, až dojdeme zpět na modrou turistickou značku klikatící se podél Schwarzenberského kanálu, který ze tří stran Václavovu horu obtéká.

Schwarzenberský plavební kanál byl postaven podle projektu lesního inženýra Josefa Rosenauera z roku 1775. Spojoval povodí Vltavy s povodím Dunaje a umožňoval dopravu dřeva z těchto odlehlých a nepřístupných šumavských lesů k Dunaji, později k Vltavě a železnici. Kanál byl stavěn ve dvou etapách – první, tzv. starý kanál stavěný v letech 1789-93 byl dlouhý 31,6 km a vedl od ústí potoka Zwettlbach do řeky Grosse Mühl k osadě Jelení Vrchy. Později byl postaven i tzv. nový kanál, který vedl od osady Jelení Vrchy k Rosenauerově nádrži na úpatí Třístoličníku a byl realizován inženýry Faltou a Krausem v letech 1821-22. Kanál vede i 429 metrů dlouhým tunelem pod horou Plešivec u Jeleních Vrchů. Celý kanál byl dlouhý 44 km, jeho šířka mezi břehy byla 3,5-4 m, u dna 1,5-2 m a průměrná hloubka byla 1 m. První zkušební plavba byla uskutečněna 15. dubna 1791 (dřevo dorazilo do Vídně 23. dubna), celý kanál byl zprovozněn 5. května 1824. Pravidelná plavba byla ukončena roku 1891 a roku 1932 ustalo plavení dřeva po kanálu definitivně. Dnes jsou zrekonstruovány některé kratší úseky této významné technické památky u osady Jelení Vrchy, u Rosenauerova pomníku a u bývalé osady Otov. V posledních letech bývá v letní sezóně pravidelně pořádáno plavení dřeva jako turistická atrakce.

Ti, kteří si chtějí z Václavovy hory cestu zkrátit, mohou se místo cestou vedoucí na východ vydat ještě asi 250 metrů rovně na sever a potom severozápadním směrem také až na modrou značku.

Podél kanálu delší či kratší cestou dojdeme na rozcestí k Rosenauerově pomníku a Rosenauerově nádržce, odkud se můžeme dostat poněkud dobrodružněji na vrchol Špičák (HLV 327; 1021 m). Okolo Rosenaurovy nádržky odbočíme ke státní hranici, kam dojdeme asi po 300 metrech a ocitneme se zhruba mezi mezníky 11/5 a 11/6. Na vrchol Špičáku to máme ještě asi 700 metrů přímo po hranici. Německý název Špičáku je Steinberg a větší a vyšší část hřbetu leží v Německu, kde dosahuje výšky 1 030 m n. m.

Z vrcholu Špičáku se vrátíme stejnou cestou k Rosenauerovu pomníku a dál jdeme po červené turistické značce tzv. Třístoličníkovou cestou. Třístoličník (HLV 58; 1302 m), německy Dreisesselberg (nejvyšší bod v Německu dosahuje 1 311 m n. m.), je součástí výrazného hraničního hřbetu Smrčina (HLV 43; 1332 m)Plechý (HLV 21; 1378 m)Třístoličník (HLV 58; 1302 m), resp. Hochstein (Vysoký kámen, 1 332 m n. m.) nacházející se přibližně 400 metrů severoseverozápadním směrem již na bavorském území. Vrcholí zde hřebenová část klidového území Trojmezná – Smrčina na našem území, která se vyznačuje souvislým komplexem lesní vegetace s významným zastoupením porostů velice přirozeného místy až pralesního typu.

Státní hranice se na Třístoličníku ostře lomí, ale na tři výrazné vrcholové skály (již těsně na německém území), kde je vyhlídka a vrcholový kříž, se můžeme bez problémů dostat, neboť je zde zřízen turistický přechod. Z vyhlídky je krásný výhled zejména na českou část Šumavy. Další zajímavostí na bavorské straně je horský hotel Berggasthof Dreisesselberg, ke kterému jediná přístupová cesta vede přes ostrý cíp našeho území.

Až si prohlédneme krásné skály, budeme pokračovat po hranici po červené turistické značce přes vrchol Vysoký hřeben (HLV 39; 1341 m) na další tisícovku Trojmezná (HLV 30; 1361 m) (německy Bayerische Plöckenstein, Bavorský Plechý), dříve zvaný U laního skoku. Na vrcholu se nachází několik žulových skal (zvaných Alpská vyhlídka) obrůstajících velmi cennou a ojedinělou jeřábovou smrčinou a borovou klečí. Ze skal je rovněž krásný výhled do okolí.

Další velmi zajímavý bod našeho dnešního putování se nachází v sedle mezi Trojmeznou a západním předvrcholem Plechého. Nazývá se Trojmezí (1321 m n. m.), německy Dreiechmark, a stýkají se zde hranice tří států – České republiky, Německa a Rakouska. Tuto skutečnost připomíná od roku 1993 nový mezník, hraniční kámen nesoucí z každé ze tří stran nápis a znak jednotlivých hraničních států.

Z Trojmezí jdeme dál po červené přes Rakouskou louku a vrchol Nad Rakouskou loukou (HLV 24; 1373 m). Rakouská louka je velmi zajímavou lokalitou, neboť se jedná o typickou „holi“ – bezlesou plochu s porostem horské trávy smilky tuhé přecházející lemem rašeliníkových smrčin v horské vrchoviště, jedno z nejvýše ležících v oblasti Šumavy.

Přes tuto významnou louku se po 400 metrech dostaneme na nejvyšší horu české části Šumavy Plechý (HLV 21; 1378 m), německy Plöckenstein. Vrchol je tvořen žulovými skalami a balvany, ale není odtud bohužel díky zalesnění žádný výhled. Zajímavostí určitě je, že zde sněhová pokrývka leží půl roku a průměrná roční teplota se pohybuje okolo 3o C, což významně formuje zdejší lesní porost. Daří se zde pouze horským klimatickým smrkům a jeřábu ptačímu s nízkým vzrůstem.

Z Plechého budeme klesat po žluté turistické značce okolo Stifterova památníku v nadmořské výšce 1 311 metrů, štíhlého obelisku z tzv. plechenštejnské žuly vysokého 14,5 m, který byl postaven v letech 1876-77 na paměť básníka Šumavy Adalberta Stiftera, rodáka z Horní Plané. Z plošiny před pomníkem je krásný výhled do ledovcového karu s Plešným jezerem a čelní morénou nazývanou Kamenné moře. Také můžeme pozorovat masiv Smrčiny (HLV 43; 1332 m) a vlevo vzadu Vítkův Kámen (HLV 299; 1035 m), Lipenské jezero s údolím Vltavy, Želnavskou hornatinu s nevyšším vrcholem Knížecí stolec (HLV 94; 1236 m) i lesnaté Jelení vrchy.

Plešné jezero, kam sejdeme od Plešného, má rozlohu 7,5 ha a jeho hráz byla v souvislosti s výstavbou Schwarzenberského kanálu zpevněna a zvýšena. Jeho čelní morénu tvoří mohutné žulové bloky porostlé klečí.

U jezera se napojíme na zelenou turistickou značkou a po ní půjdeme severním směrem asi 2 km k vlevo západoseverozápadním směrem odbočující cestě na vrchol V pařezí (HLV 149; 1157 m). Jedná se o poněkud náročnější vrchol, ale ani ti, kteří na něj vystoupí, nebudou odměněni vyhlídkou, protože vrchol je zalesněný a poměrně nepřehledný s mnoha menšími vrcholy a četnými skalkami. Asi 400 jižně se nachází vrchol V pařezí– J vrchol (VV 149a; 1136 m), vedlejší vrchol V pařezí, který je rovněž bez výhledu. Další vedlejší vrchol V růžku (VV 149b; 1095 m), rovněž vedlejší vrchol V pařezí najdeme asi 820 metrů severním směrem. Je zde několik skalisek, ale ani zde není výhled.

Z vrcholu V pařezí se vydáme východním směrem na zelenou turistickou značku, po níž půjdeme dál směrem na sever až na rozcestí Hučina, kde jsme dnes již jednou byli. Dojdeme do Horního Portálu a odtud po žluté turistické značce tzv. Medvědí cestou k rozcestí Poslední medvěd. Horní portál je v sedle pod Plešivcem, pod kterým vede asi nejdůmyslnější stavba Schwarzenberského kanálu – tunel z let 1821-22 s délkou skoro 430 metrů, o kterém jsme se již zmiňovali.

Památník posledního medvěda skoleného v Čechách nese datum 14. listopadu 1856. O této události pojednává Hornopláňská městská kronika. Medvěd, resp. patnáctiletá 230 librová medvědice, byla zastřelena až čtvrtým střelcem při druhé honitbě, které se účastnilo asi 122 lovců. První lov se nezdařil a medvědice se ukryla v lese. Teprve o dva dny později se po několika nezdarech díky velkému mrazu a silnému větru podařilo medvědici, které se nechtělo nechat se zahnat za hranice, aby si s ní poradili rakouští sousedé, zastřelit. Dnes si ji můžeme prohlédnout mezi exponáty loveckého zámečku Ohrada na Hluboké, ale i v městském znaku Horní Plané.

Od památníčku asi 900 metrů vpravo po neznačené cestě dojdeme na vrchol Jelenské hory (HLV 232; 1068 m). Z vrcholu bohužel není výhled kvůli zalesnění smrkem, ale při cestě vzhůru můžeme díky pasekám částečně výhled do okolí vychutnat. Z Jelenské hory se vrátíme zpět na žlutou turistickou značku, po které pokračujeme tzv. Rudolfovou cestou na rozcestí s modrou značkou, a pak až do Černého Kříže, odkud jsme dnes vycházeli.

Nahoru

 
 
© 2003-2015 Tisícovky s.r.o. | webmaster tofo@volny.cz | vyrobil Allstar Group